Doslova i přeneseně se tohle téma dotýká mého blogísku. Ono se sice řekne srát na to, ale není sraní jako sraní, žejo.That ackward moment when you realize thats too late for.. a teď si každý jeden může doplnit podle vlastní fantazie. Jsi v divadle, v autobuse, na rande, nebo na milionech jiných míst, kde bys radši ukousl hlavu netopýrovi, než mít průjem. Ne že by to s tím netopýrem byla nějaká výhra, ale blatíčko na hřišti nevyřešíš hned, narozdíl od tetanovek, které ti o hoďku pozděj píchnou v každém špitále. A ano, zdravím Ozzyho Osbourna.
Tak si prostě sedíš, svíráš půlky a zlovolné zvuky z tvého břicha slyší až na Bali, kde domorodci právě ruší tvoji reservovanou dovolenou. Myslíš na poníky a jednorožce, co zvrací duhu štěstí na sluncem zalité pláni, přeříkáváš Máchův Máj a znovu věříš na telekinezi. Prostě když se budu hodně soustředit, dokážu se přenést jinam. A tam už je kousek k černému uhlí, endiaronu, suchému rohlíku a neslazenému čaji. Jsi daleko od největších katastrof lidské historie, zvolení Miloše a Andreje included, daleko od scénáře promiňte-já-budu-vystupovat, ne-tu-peněženku-si-nezvednu. Dokážeš to, věřím ti. #sratnatocz
Telekineze nefunguje, btw.