Z anglického NO, vysl. jako nou.
Bývá dobrým zvykem odpovědět. Naši rodiče nás učili, že pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost a totéž se snažíme učit naše děti. Stejně tak, že pokud se nás na něco zeptají, je slušné odpovědět. Fráze bez komentáře, je koneckonců taky odpověď.
Když si pak s osobou dopisujeme, nebo o něčem jednáme, očekávám, že se dočkám odpovědi, kterou mi nota bene slibují. Taková ta floskule my se vám ozveme, nejpozději do konce týdne.
A tak dny letí, týden se chýlí ke konci, páteční biják na Nově končí a reakce nikde. Tak to bude asi first thing in the morning, jak se tradičně říká v korporátu, pokud se ti to nechce dělat teď, ale pošleš to až ráno. Stejně už tam teď nikdo není, kdo by to četl. Jenomže ani ráno není moudřejší večera a ani další ráno a ani následující. A ty víš, že toto byl prostě jeden z mnoha dalších frikulínů, kteří se neobtěžují dávat slíbené odpovědi.
Ano, je čas udělit titul sráče. A tím se stávají …tramtadadá… všichni strašně zaneprázdnění (nejen) HR manageři, kteří pro svou fake důležitost nemají v popisu práce odpovídat, pokud se jim nechce. Jste, řečí Václava Klause st, falešní a prázdní. A přitom stačí tak málo. Dvě písmenka.
NE
#sratnatocz