Dojímáš mě k slzám

Jak jsme se s panem ctPhD kdysi shodli, máme společnou jednu věc. Olšové ruky. Aby to pochopil i čtenář ze západu, máme obě ruce levé.

Takže když jsem o víkendu slyšel Dojímáš mě k slzám, nebylo to mým umem, nadáním, ani krásným zpěvem. Bylo to obyčejné zvolání nad tím, co mi nejde.

Mám teď trochu volného času, který využívám ke zdokonalení dovedností, které běžný muž /chlap umí max v 25 letech. Vrtat, vybourávat, pilovat, řezat přímočarkou/maflem, tmelit, doměřovat, udělat příčku/strop ze sádrokartonu/OSB desky, vymalovat, atd. Takových legrácek si teď užívám při zvelebování jedné budky na nářadí.

Potřeba mít něco doměřeno naprosto přesně, mě nedrží od chvíle, kdy jsem zjistil, že jsem schopný mít přesnou rysku maximálně u 2 z 10 pokusů. Zbylých 8 mi nevyjde, ani kdybych se na hlavu stavěl. Takže nejenom že už neplýtvám časem hloupým měřením a honěním milimetrů, ale taky se u mě vyvinul takový cit pro odhad jako málokomu.

A s tím je spojený právě víkendový citát Dojímáš mě k slzám. Zkoušel jsem rovinu horní části okna vodováhou. Zvednu ji, otočím bublinkou dole a prej takhle teda ne. Kolik z vás ví, že bublina běhá v trubičce, která je prohnutá?

New level unlocked – measure master.

#sratnatocz