Drinks

aneb (ne)pijeme!

Krátce po zrodu blogísku, v době, kdy jsem měl počet témat v milionech a příspěvky chrlil jeden za druhým, jsem zveřejnil článeček o jídle. O tom, jak dobrá věc je masíčko i s rizikem pozdějších trampot.
Pak jsem tu taky zmiňoval nutnost vody. Voda v přírodě, voda obsažená v těle, voda k mytí/přežití/radovánkám.

No, ale taky se voda do těch našich těl musí nějak dostat.

Pití.

Onehdá mi kolegyně, druhý den po jejím nástupu do kanclu, hledíce na množství vody, kterou denně vypiju, oznámila krutou pravdu. Mám problém s pitím. Ano Z, pořád piju málo.

Podle chytrolínů z internetu, je na dodržení pitného režimu potřeba cca 2,5 litru vody denně. Nevím, jak na to přišli, ani jak se to vztahuje na různé typy postav, nebo místa žití, ale když to říkaj na těch internetech, tak to bude zřejmě pravda. Pan plukovník taky mluvíval pravdu. Než mu řekli, že pravdu neříkal a on si uvědomil, že je to pravda a že celou dobu vlastně lhal.

No, ale co s tím.

Když nepiju, bolí mě hlava, jsem unavený a podrážděný. Můžu si dávat zásady jaké chci, ale stejně se to v jednom okamžiku během týdne zlomí a můj pitný režim utrpí šok. Pak do sebe naleju přes den tak 5 litrů vody, ledviny neradostně zajásají, celej den chodím chcát a tak zase dokola. Prý je pozitivní, že jsem omezil množství kávy na lidskou úroveň v počtu 3ks/den, protože káva prej dehydratuje organismus, což mi přijde jako blbost. Liquid jak liquid, na barvě přece nezáleží, vy rasisti!
Mám na stole konvici na vodu. Dělávám si do ní ráno čaj, s cílem jej přes den vypít. Většinou se mi to i daří, když teda není venku +42°C a vařit si ráno horký nápoj, tak aspiruju na dementa celého patra. Ale fajn, mám pití, mám cíl, venku vhodná teplota, všechno se zdá být zalité tekutým sluncem. Jenže pak přijde vyděšený pohled slečny Z a vedle problému s pitím se rodí další problém: „kolik si tam toho cukru proboha dáváš?“ Já totiž hrozně rád sladím. Ale o tom jindy.

#sratnatocz