Mám malý stan, mně na nohy táhne, snad ze všech stran.
Tímto songem nás obšťastňoval Walda Matušků s Karlem Štědrým. Walda, vynikající zpěvák s parádním hisperským plnovousem, charismatem a autor citátu Miluju svoji zem a nikdy bych ji neopustil.
Kdoví jak Walda řešil bytovou problematiku na hiking events v poválečném Československu. Třeba už tehdy přemýšlel nad samonafukovací karimatkou, spacákem naplněným kajčím peřím, solárním LED svítidlem a skládacím, samozapalovacím vařičem. Pokud se ale na nějaké čundry vydával, určitě řešil, když mu teklo do stanu.
Sice úspěšně posíláme vozítka na Mars a do krevního řečiště kameru nebo umíme vzdáleně operovat oko z Londýna v New Yorku, ale tomu zatrolenému počasí poručit pořád neumíme. Iphony umí milion a jednu věc (kdy už konečně přidáte možnost upravit hlasitost zvlášť pro média, hudbu, vyzvánění a budík?!), v Appstoru se dají nakoupit různé apky za stovky dolarů, ale že by konečně někdo přišel s možností upravit počasí, to nee. To jsou pořád nějaké výmluvy jakože nejde, neumíme. Sice se můžu podívat na předpověď, ale její přesnost a spolehlivost mě za posledních pár let jen utvrdila v tom, že si ty ikonky sluníček a mráčků někdo vymýšlí podle toho, jakou má právě náladu. Naštvala mě přítelkyně? Tady máte mrak s vydatným deštěm. Hezký letní den a pokud se chystáte na výlet, přejeme přijemnou cestu. Mimochodem dát kombo ikon sluníčko-mrak-déšť jako jednotnou předpověď pro celou republiku, je fakt super nápad. Bude svítít sluníčko, možná bude pod mrakem a taky pršet.
Po dlouhých letech jsem vytáhl svoji čundr výbavu. Část z ní obnovil, něco vyhodil a s potomkem se jal objevovat krásy okolí jinak než autem. Cesta ubíhá, motor loďky spokojeně přede, vlak zastavuje přesně na čas a my se pomalu blížíme k cíli, kde složíme hlavu před dalším dnem. Jsme na místě, já chystám stan a chlapec se stará o krmi. Zapaluje vařič a připravuje nesmrtelnou klasiku, základ každého čundru, prazáklad Ready to meal amerických Us Army: Trenčianské párky s fazolí.
Jsme nakrmeni, připraveni, stanové hry ukončeny, jde se na kutě.
Prásk! (nenapadá mě lepší citoslovce pro úder blesku) a první kapky se snáší na stan. Jistěže předpověď nic takového neukazovala. No nic, věci z předsíňky stanu dovnitř, stejně tak boty a nesahat na stěny. Déšt po chvíli ustává a protože jsme stan (vychytrale) postavili trochu do spádu, loužička se ustálila v nohou a spalo se. Ono ve finále o nic nejde, jak už ostatně na mém blogísku BDZ, ale ten stan se pak blbě balí. Do pytle ho musíš dávat suchý, jinak zplesniví a můžeš ho vyhodit. Nebo bych si mohl odepřít 4 stejky a koupit nový stan, do kterého nepoteče..
Hmm, těžké dilema..
#sratnatocz