Jak už tak bývá dobrým zvykem, je hezké a společensky vyžadované, pohostit návštěvu, něco nabídnout, nebo se něčím dobrým odměnit.
Takže když s někým dlouhé měsíce žijeme jeho/její přípravu svatby, narození dítěte a těhotenství obecně, start a ukončení projektu, výstavbu domu, nebo pro mě za mě úspěšné vypuštění Muskovy rakety, je fajn, když se s tebou tento člověk o kousek té radosti podělí v podobě nějaké té dobroty. Může to být večerní pivečko, nedělní brunch, výlet na Fidži, nebo se něco přinese ke společnému stolu.
Bývá dobrým zvykem, tzv BDZko.
No jo, jenomže co když výše uvedené chvilky s lidmi žijeme a když už je po všem, tak dostaneme zbytky? Co pak? Na tohle nebude znát odpověď ani mistr etikety, pán, co radši pojde nechutenstvím, než by se u někoho zul, pan Špaček, a už vůbec ne Špaček v sukni, paní JV.
Taktně naznačit, že teda jako díky, s úsměvem sníst kyselé jablko, a myslet si svoje? Bouchnout do stolu Jakože do háje, to ti opravdu nestojíme za to?
Všichni máme nějakou míru pokory, vděčnosti. Do jisté fáze jsme ohleduplní, vstřícní, chápaví a podle výchovy, moudrosti a intelektu, jdeme do interakcí.
Takže jak reagovat, když poděkováním za podporu jsou zbytky?
#sratnatocz?
Pingback: Déšť ve stanu – sratnatocz