Back to the roots
Mám pocit, že se směr mého blogísku vydává jinam, než jsem původně zamýšlel. Nechci tu polemizovat, filozofovat, nebo, takříkajíc, ťápat (ahoj Pavle).
Takže to sem klasicky naleju, abych nad tím mohl mávnout rukou. Slyšte krutý příběh.
Před nějakým časem, snad v době, kdy se první genomy nového CoronaViru teprve dávaly v čínských laboratořích dohromady, jsem si šel nakoupit. Lidl, jednička v čerstvosti, nejlepší obchodník roku a vesmíru, král PR použitím černocha v reklamě. Pro pochopení celého srejtu je potřeba vědět, že se storka udála v době, kdy Lidl nákupy odměňoval nějakou hračkou. Plyšákem, tuším. Resp. za nákup nad určitou hodnotu dával nálepky a za nálepky pak plyšáka.
Takže si tak stojím v řadě, čekám až na mě přijde řada a přes sluchátka slyším zvýšené hlasy. Vypnu hudbu a jsem svědkem skvělé performance.
Zákaznice, dále jen Kravka, se zvýšeným hlasem ptá paní pokladní, proč jí jako nemůže dát další nálepku, když má nakoupíno nad 500kč. Strážkyně kasy se jí opravdu velmi mile snaží vysvětlit, že to už nejde, ale když si nálepku sežene, zkusí jí plyšáka sehnat. A pak přišlo vystoupení, skoro bych řekl scénické tance. Nejdřív pan Kravek začal hulákat na celou řadu, jestli by mu někdo nedal nálepku, protože paní pokladní s ním nespolupracuje a odmítá mu pomoct. Mezitím ale paní Kravka přišla s citovou úderkou. „To mám opravdu říct svojí šestiletý dceři, že ten plyšák, kterého jsem jí slíbila přinést, nebude?“
Ty vado, tak to je přísné. Na to se paní z řady uvolila, ale nikoli kvůli dceři paní Kravkové, ale kvůli paní pokladní, která odzbrojena logikou argumentu jen lapala po dechu a snažila se Kravce zachovat zbytky důstojnosti.
Kravek dostal nálepku, polepený papírek dostala Kravka, Kravka jej dala pokladní, pokladní zavolala backstage crew a předala papírek. A stejnou distribuční cestou pak zpátky putoval plyšák do rukou dcerunky, která snad nezajde smutkem.
Happy end jak blázen.
Celá řada jsme tam stáli s vykulenýma očima a nestačili se divit. Každý jsme pak podle svého naturelu vyjádřili paní pokladní účast a obdiv nad tím, jak situaci zvládla s klidem.
Je to pryč, #sratnatocz.
…pokud jsem citovaný na blogu , tak jsem slavný , ne?
jsem tedy slavný nebo bezvýznamný? (jako autor blogu)
může bezvýznamný stvořit slavného?
a slavný bezvýznamného?
a co na to Jan Tleskač ? a Tykal ? a Dob@ner? Matxáš ? Panasonic Viera ?
Pavel
Jsi slavný, nepochybně. Už jenom tím, že jsi vytvořil historicky první komentář na mém blogísku. Jednou vydám tvoje paměti.
Pingback: Tlaky – sratnatocz